Alexandrie se obrací k poušti zády a hledí k moři, a už ta jediná skutečnost způsobuje, že působí jako jiná země. Založena Alexandrem Velikým a kdysi domovem největší knihovny starověkého světa a majáku Faros, strávila dvě tisíciletí jako nejkosmopolitnější přístav Středomoří — řecký, římský, židovský, italský i levantský naráz. Co zůstalo, je město vybledlé nádhery: secesní fasády potřísněné mořskou solí, kavárny z Belle Époque a dlouhá zakřivená Korniš stvořená pro večerní procházku, když se vlny převalují přes hráz.

Historie je tu vrstevnatá a často skrytá pod zemí. Katakomby Kóm aš-Šukáfa se spirálovitě noří tři patra dolů do skály, kde splývá egyptské a řecko-římské pohřební umění; římský amfiteátr v Kóm ad-Dikka je jediný v Egyptě; a Kajtbajova citadela, mořská pevnost z 15. století, stojí na samé suti ztraceného Farosu v ústí přístavu. Moderní ozvěnou starověké knihovny je Bibliotheca Alexandrina, oslnivý nakloněný skleněný disk na nábřeží — chrám vědění 21. století, vztyčený tam, kde ten původní kdysi shořel.

Alexandřané vám však řeknou, že skutečným důvodem, proč sem přijet, je jíst ryby a pít kávu. Mořské plody jsou tu nejlepší v Egyptě: na místech jako Fish Market s prosklenými stěnami nad přístavem nebo ve sto let starých řeckých institucích v Abú Kíru si vyberete svůj úlovek na kila a sledujete, jak se griluje. Mezi jídly udržují literární kavárny — freskami zdobený Trianon, vznešený Délices na náměstí Saad Zaghloul — naživu starý, pomalý rytmus města ovívaný mořským vánkem.