Marsá Matrúh existuje pro léto a sotva to předstírá jinak. Na pár teplých měsíců se beduínské město na nejzazším severozápadním pobřeží Egypta naplní rodinami honícími se za jeho velkou výhrou — sledem chráněných zátok, kde Středozemní moře nabývá nepravděpodobně mléčného jadeitu nad pískem barvy kosti. Mimo sezonu letoviska zavřou a vítr hvízdá prázdnými ulicemi, ale v červenci Korniš hučí až do půlnoci, pláže jsou mozaikou slunečníků a celé místo se srdcem oddává slunci, soli a mořským plodům. Je nenáročné, lehce drsné na okrajích, a milované přesně pro to.

Pobřeží je atrakcí a jeho chloubou je Agiba Beach — agiba znamená "zázrak" — drobná zátoka rámovaná okrovými útesy, dosažitelná po strmé pěšině k vodě téměř neskutečné čirosti. Na západ podél téhož břehu leží Kleopatřina pláž se svými skalními tůněmi a solí vytesanými oblouky a pověstmi opředená Rommelova pláž, pod jeskyní, kterou prý Pouštní liška používala jako velitelství a jež dnes ukrývá malé muzeum jemu věnované. Pro lesklejší pohodlí navléká Almaza Bay luxusní letoviska podél klidnější laguny. Zpět ve městě udržují El Obayed Beach a dlouhý Korniš davy spokojené.

Večery jsou tam, kde Matrúh ukazuje svůj pravý charakter. Jak vedro poleví, rodiny se vyhrnou na Korniš, děti honí mělčiny a od nábřeží se line vůně dřevěného uhlí. Rybí trh udává rytmus večeře — vyberete si úlovek a necháte ho ugrilovat — a podniky staré školy jako Panayoti jej servírují prostě, s chlebem, salátem a citronem. Nočního života koktejlbarového typu je tu pramálo; potěšení je pomalejší a pospolitější, město jedoucí venku pod hvězdami, než se krátká sezona obrátí a pobřeží opět ztichne.