Dendera je jedním z těch míst, kvůli nimž jste vděční za vše, co se mu nestalo. Schovaný v ohbí Nilu poblíž Qeny, severně od Luxoru, přežil velký chrám Hathor staletí pozoruhodně celistvý a trpělivé moderní čištění dokonalo zbytek — sejmulo saze věků, aby odhalilo barvu, kterou nikdo neviděl dva tisíce let. Hathor byla bohyní lásky, hudby, radosti a mateřství a její svatyně má vřelost tomu odpovídající. Tam, kde mnoho chrámů ohromuje svou strohostí, Dendera oslňuje; je to místo, jež odmění pohled vzhůru.

Uvnitř velké sloupové síně se mohutné sloupy zvedají k hlavicím vytesaným s klidnou, kravsky ušatou tváří Hathor na každé straně a nad hlavou se strop rozvíjí v zrekonstruovaných pásech hluboké modři a zlata — supi, postavy zvěrokruhu, bohyně Nut polykající a rodící slunce. Na jednom stropě je proslulý dendeřský zvěrokruh, kruhová mapa starověké oblohy; originál byl vypáčen a odvezen do Louvru a věrný odlitek nyní vyplňuje jeho místo. Sestupte do úzkých krypt, vystoupejte ke střešním kaplím, kde se konaly novoroční obřady, a najděte římský rodný dům a tichou, zelenou posvátnou tůň venku.

Protože Dendera leží trochu mimo obvyklý luxorský okruh, nikdy nepůsobí tak přeplněně jako hrobky na západním břehu a je zde prostor k toulkám. Většina lidí přijíždí na půldenní výlet z Luxoru a má střešní kaple téměř pro sebe, sledujíce pole a palmy za ohradní zdí. Je to chrám, který si vychutnejte pomalu: jeho radost tkví v detailu — uchovaná tvář, náhlý záblesk původní barvy, způsob, jakým ranní světlo šikmo prochází síní a malovaný strop se na okamžik zdá ožívat.