Abydos má tíhu, jíž se málokterá lokalita v Egyptě vyrovná. Po tisíce let to byla nejsvětější půda, jaké mohl poutník dosáhnout — místo pohřbu, jak věřili staří, samotného Usira, boha mrtvých a pána věčnosti. Nejstarší egyptští králové byli uloženi k odpočinku v poušti za ním a po staletí poté přicházeli věřící, aby byli pohřbeni poblíž, nebo prostě zanechali dar u boží svatyně. Tam venku za skromnou vesnicí El-Araba el-Madfuna, s bledými útesy zvedajícími se vzadu, nese to místo dosud ticho někdejšího, na čem lidem, kteří jej postavili, nesmírně záleželo.

Velký chrám Setiho I. je jeho srdcem a jeho tesání je prostě nejlepší v Egyptě. Reliéfy jsou tu vytesány v nízkém, mělkém reliéfu mimořádné jemnosti — bohové a faraon ztvárněni s měkkostí a precizností, jakou ploché fotografie nikdy tak docela nezachytí. Sedm kaplí běží bok po boku, každá zasvěcená jinému božstvu, každá kdysi úplným světem rituálu. V boční chodbě je Abydoský seznam králů, dlouhý seznam kartuší jmenujících legitimní faraony zpět k počátku — dokument, který si egyptologové cení. Za chrámem leží Osireion, mohutná, ponurá stavba z holé žuly, napůl zaplavená tmavou nilskou vodou, syrová tam, kde je chrám rafinovaný.

Abydos vidí mnohem méně návštěvníků, než kolik si jeho kvalita zaslouží, což je součástí jeho kouzla. Nedaleko je druhý, zřícený chrám Ramesse II., s barvou stále lpící na horních stěnách, a venku v poušti nízké pahorky Umm el-Qa'ab, kde byli pohřbeni vůbec první faraoni a kde se obětní nádoby po tisíciletí navršily. Většina cestovatelů dosahuje Abydu na dlouhý den z Luxoru, často spárovaný s Denderou, a odměnou za časný start a jízdu je lokalita, kde můžete stanout v Setiho kaplích v téměř naprostém tichu a pocítit tíhu vší té víry.