Svatá Kateřina sedí vysoko ve vnitrozemí Sinaje, v tichu žuly a řídkého čistého vzduchu nějakých 1 600 metrů nad mořem. Toto je střecha poloostrova, horská svatyně, kde jsou víra a skála svázány dohromady patnáct století. Beduíni z kmene Džabalíja, potomci sluhů vyslaných střežit klášter, dosud pečují o sady ve vádích a vedou cestovatele po stezkách, po nichž jejich rodiny chodí po generace. Samotné město je malé a neuspěchané; skutečná velkolepost je ve štítech, jež je obklopují, v tichu mezi nimi a v noční obloze tak temné a hustě posázené hvězdami, že působí téměř hmatatelně.

V srdci toho všeho stojí klášter svaté Kateřiny, založený v 6. století za císaře Justiniána a nikdy ani jednou neopuštěný — nejstarší nepřetržitě fungující křesťanský klášter na Zemi. Uvnitř jeho opevněných zdí roste keř hořící z biblické knihy Exodus a jeho knihovna chová jednu z největších světových sbírek raných rukopisů a ikon. Nad ním se zvedá Gebel Músá, hora Mojžíšova, na niž se vystupuje před úsvitem po velbloudí stezce nebo po zhruba 3 750 Schodech pokání, abyste dosáhli vrcholu, jak slunce vychází nad mořem holých štítů. Ještě výš je hora svaté Kateřiny, nejvyšší hora v celém Egyptě.

Nejtišší potěšení tu přichází po setmění, kdy jednodenní výletníci odjeli a usadí se chlad. V kempech jako Sheikh Mousa a Fox vaří beduínští hostitelé sladký čaj nad otevřenými ohni a pečou chléb v žhavém popelu, zatímco Mléčná dráha krouží nad hlavou v mimořádné jasnosti. Vedená noc pozorování hvězd, daleko od jakéhokoli elektrického světla, je sama o sobě důvodem podniknout cestu. Pořádně se zabalte — i v létě nadmořská výška prudce stáhne teplotu, jakmile slunce zajde, a pouštní chlad je součástí toho kouzla.