Nuweiba je Sinaj v nejneuspěchanější podobě — dlouhý, volný rozptyl palmami zastíněných beduínských kempů navlečených podél Akabského zálivu, kde pouštní hory padají téměř rovnou do překvapivě modrého moře. Není tu žádné skutečné město, o němž by se dalo mluvit, žádný spěch a pramálo hluku; lidé sem přijíždějí přesně proto, aby zpomalili. Ve dne je světlo prudké a voda klidná; za soumraku hory za pláží žhnou hlubokou růžovou a přes úzký záliv se pobřeží Saúdské Arábie barví do zlata, pak do fialova. Je to ten druh místa, kde se plánované přespání snadno protáhne na týden.

Potěšení jsou prostá a utvářená krajinou. Tarabin Beach hned na severu je nejživějším pásem, jeho chatrče a kavárny se přelévají na písek. Dál podél pobřeží jsou kempy v Rás Šaitán tišší, postavené pro houpací sítě, plavání a velmi pramálo dělání. Ve vnitrozemí vás 4×4 a krátká chůze přivedou do Coloured Canyon, úzké rokle pískovcových stěn pruhovaných okrovou, rezavou a fialovou, zatímco mírnější Wadi El Weshwashy nabízí půldenní túru palmami a skalami. Zpět na pobřeží se domácí útesy svažují hned u břehu, snadné šnorchlování přímo z pláže.

Po setmění se život shromáždí kolem ohně. V kempech jako Habiba Beach Lodge a v chatrčích Rás Šaitán grilují beduínští hostitelé úlovek dne a servírují jej pod oblohou hustě posetou hvězdami, jediným zvukem šplouchání zálivu a praskání naplaveného dříví. To místo má i praktické kouzlo: z přístavu v Nuweibě přepravuje přívoz do Akaby v Jordánsku, čímž dává Petru na dosah delší cesty. Většina cestovatelů ale shledá, že největším luxusem je prostě zůstat na místě, bosky, bez potřeby být kdekoli konkrétně.