El Fajjúm je nejsnazší únik z Káhiry, který přesto působí jako jiná země. Sotva 90 minut jihozápadně od hlavního města, není to pravá oáza, nýbrž rozlehlá přírodní proláklina zavlažovaná kanálem odbočujícím z Nilu — zelená mísa cukrové třtiny, sadů a rákosím lemovaných jezer vsazená do pouště. Práci odvede ten kontrast: jednu chvíli jste na prašné dálnici, vzápětí mezi vodními koly a ptactvem, s šedohnědými útesy Sahary zvedajícími se na okrajích polí a se světlem měknoucím nad vodou.

Krajina ukrývá některé z nejpodivnějších egyptských pokladů. Hodinu cesty přes písek leží Wadi El Hitan, Údolí velryb — lokalita UNESCO, kde zkamenělé kostry pravěkých velryb leží napůl obnažené na dně pouště, důkaz, že tento oceán dun byl kdysi doslova oceánem. Blíž se dvojité kaskády vodopádů Wadi El Rayan rozlévají mezi dvěma pouštními jezery a řecko-římské ruiny Karanisu stojí na stráži v Kóm Aušim. A pak je tu vesnice Tunis na břehu jezera Karún, osada na svahu, jež se znovuobjevila jako kolonie hrnčířů a umělců, s ateliéry otevřenými každému, kdo zabloudí dovnitř.

Zdejší potěšení jsou pomalá a živelná. Strávte noc v agroubytovně z nepálené cihly mezi poli, nebo v některém z malých hostinců vesnice Tunis jako Zad El Mosafer či Lazib Inn, a den se utlumí u hliněně pečených večeří a v naprostém tichu. Venku u Magic Lake klesají duny rovnou k vodě a místní kratochvílí je sjíždět na sandboardu dolů ke koupání a pak prodlévat u západu slunce, který zažehne celou pánev. Pozorovatelé ptáků přijíždějí za plameňáky a tažnými hejny na jezeře Karún; každý odjíždí s klidnějším tepem a obvykle s nějakým tím hrncem.